Recenze Cien - Body Butter Coconut a 24h Moisturising Cream

23. ledna 2015 v 14:11 | Káťa |  Reviews
Ahoj!
Dlouho jsem nepsala, protože čas na blog je pro mně vždycky časem, který musím ukrást odjinud - teď zrovna bych se měla učit na zkoušku, ale už mi to chybělo, takže tu pro Vás mám recenzi dvou produktů Cien.




 

Yves Rocher

12. listopadu 2014 v 16:05 | Kay |  Reviews
Dneska jsem zase nakupovala - i když hodně neplánovaně. Zařídila jsem si kartičku v Yves Rocher a záhy zjistila, že je to dost kontroverzní značka mezi blogerkami - ale protože žádná módní nebo kosmetická blogerka nejsem, rozhodla jsem se to stejně vyzkoušet, alespoň abych Vám mohla říct, jestli ona registrace má smysl, nebo ne.



Wish list! :)

9. listopadu 2014 v 12:14 | Kay |  Whisper
Jako malá jsem psala dopis Ježíškovi, teď ho akorát pomáhám psát malý sestřičce a chybí mi to. Takže jsem vytvořila svůj první Wish list! :) Jasně, trochu to souvisí i s tím, že se snažím naučit pracovat s GIMPem a dělám to místo učení mooc ráda :D

No jo, tak já to dopíšu a jdu dělat ty seminárky.





Vlevo je termo hrnek Contigo. Miluju kafe a ráda si nosím svoje z domova - ale je to těžký, když mám pak pokaždý mokrou celou tašku, protože všechny termosky protékaj. Tenhle hrnek by neměl a to se počítá ! :)

Další je brašna/kabelka na notebook - tahám ho vždycky v batohu a s podpatkama a kabátkem to nevypadá nic moc :)

Zrdcadlovka je Nikon D3200. Máte s ním někdo zkušenost? Má být údajně ideální pro začátečníky a přitom na dost vysoké úrovni, aby to k něčemu bylo. Kdybyste měli lepší tip, sem s ním! :)

Vpravo nahoře je hřeben Tangle Teezer, který jsem si vyzkoušela u kamarádky a pro moje dlouhatánský vlasy mi připadal ideální.

Nakonec tu mám Craft běžecké kalhoty na zimu a běžeckou čelenku.


Není to zrovna nejlevnější wish list, ale určitě ho časem zvládnu splnit! :)

A co vy, vlastníte něco z mého wishlistu? :)

K.

 


Proč píšu blog?

1. listopadu 2014 v 13:28 | Kay |  Whisper
Poslední dobou hodně přemýšlím o tom, proč jsem vlastně kdy psala/píšu/budu psát blog. Tenkrát když mi bylo 12-17 to bylo celkem jasné - bylo to pro mě místo, kde jsem se mohla svěřovat se svými radostmi i trápeními, obavami i věcmi, na které se těším. Taky to bylo první místo, kde jsem mohla prezentovat svou tvorbu - povídky, básničky, příběhy - prostě všechno, co mě v tu dobu jen napadlo. A v neposlední řadě to bylo místo, kde jsem všechny tyhle věci sdílela s lidmi, které to zajímalo.

Zní to možná naivně, ale opravdu to tak bylo. Neměla jsem sice tisíce čtenářů, ale těch pár desítek jsem si cenila obrovským způsobem. Jejich blogy jsem znala téměř nazpamět, těšila se na každý jejich článek, zajímal mě dopodrobna téměř každý jejich názor a ve většině případů to bylo vzájemné. Nenavštěvovali jsme se denně a nikdy to nebyla povinnost - byla to prostě radost a každý jeden článek a každý jeden komentář byl něčím, na co jsme se oboustranně moc těšili. Potkala jsem tu spoustu úžasných lidí a s některými z nich jsem v kontaktu dodnes - buď si stále píšeme, nebo se dokonce scházíme. Psaní blogu mi tedy dalo víc, než jsem původně zamýšlela.

Takže proč vlastně píšu blog teď? Už to rozhodně není to staré svěřování se a zveřejňování všeho, co vytvořím. Není to ale ani touha po tom mít stovky čtenářů a ,,úspěšný blog". Podle mě totiž úspěch blogu netkví v čísle, které je pod článkem. Vlastně ani v návštěvnosti - jasně, je fajn, když se Vám na blogu za den mihne víc než 100 lidí, ale kolik z nich Vás nějak inspiruje/obohatí - samozřejmě ne penězi - a kolika z nich to vy můžete oplatit? Podle mě prostě není v silách žádného normálního člověka navštívit obden 200 blogů a na každém z nich kvalitně a se zájmem přečíst a okomentovat články, které zaujmou. Pak se z toho stává už jen ,,povinné obíhání" - v horším případě ještě zakotvené v nějakých hloupých podmínkách pro ,,affs" (mimochodem, kdy se ze starých dobrých spřátelených blogů stalo affs?). A mě je prostě proti srsti někoho nutit, aby navštívil můj blog a zanechal mi pod nejnovějším článkem nějaký bezpohlavní komentář, ze kterého úplně čiší (i přes opačný obsah) nucenost a nezájem.

Ale aby bylo jasno, neodsuzuju žádný typ blogů. Každý by měl dělat to, co ho baví a zajímá a vždycky se najde někdo, kdo bude mít zájem stejný. Jenom jsem prostě ráda za to, jak jsem svůj čas na blogu využila já. Když se totiž ohlédnu zpátky, rozhodně to pro mě nebyl ztracený čas. Psala jsem a psaní miluju, potkala jsem spoustu inspirativních lidí, přátel a získala zkušenosti k nezaplacení a za to všechno jsem moc vděčná. A vlastně právě proto jsem se ke psaní vrátila.

A i proto píšu tenhle článek - zjistila jsem totiž, že se pomalu nechávám vést směrem, kterým jít nechci.

Takže teď se zase vracím na svou vlastní cestu. Je krásný zase vidět ty starý známý místa a cítit se jako doma.
A není to krok zpátky, protože ta cesta vede dál, na místa, na kterých jsem ještě nikdy nebyla.

Kay

October News - New Yorker, Garnier, Nivea, ISIS

24. října 2014 v 0:00 | Kay |  Reviews
Ahoj! :)

Na to, že je říjen a já už od září trpím na SAD (Seasonal affective disorder - jo, zní to děsně odborně, ale jedná se o příznaky jako ospalost za dne, nespavost v noci, bolesti hlavy, špatné nálady apod. - je to způsobeno nedostatkem denního světla, které vede k úbytku serotoninu v mozku. A můj mozek nejspíš serotonin opravdu potřebuje :D ) se cítím fakt skvěle. Venku je hrozný počasí, ale já si pořád dělám něčím radost, takže to ani moc nevnímám. Dneska jsem například opět porušila svoje nakupovací ultimátum - tentokrát v New Yorkeru - a navíc jsem dostala pár skvělých kosmetických věcí.

A tentokrát jsem se rozhodla Vám to všechno vyfotit :) Ale vzhledem k tomu, že jsem k tomuhle úžasnému nápadu dospěla v jedenáct večer, vypadají podle toho i fotky, takže za tu příšernou kvalitu se omlouvám.




Jak už jsem psala, oblečení je z New Yorkeru. Už hodně dlouho se mi tam nic nelíbilo, ale děsně jsem toužila po jedný ,,pozérský" čepici. Nakonec jsem si odnesla rovnou dvě :) A proč jim tak říkám? Jsou sice hrozně fajn a s rozpuštěnými dlouhými vlasy kolem obličeje vypadají skvěle, ale často potkávám slečny, který na nich buď mají úplně příšerný nápisy, nebo je mají v naprosto nesmyslných situacích. Například čepice ,,I love porno" na 13-14 letý slečně mi prostě nepřipadá ani trochu cool. Milovat porno samozřejmě není nic špatnýho, ale nosit to ve čtrnácti napsaný na čele? O_O Jinak obě stály 129,- kč a příkladem jedný z mnoha nesmyslných situací je potící se slečna v tílku, kraťáskách a s čepicí naraženou na hlavě uprostřed přednášky ze sociologie.

Jinak první mikina zleva je lehce do tyrkysova, což můj super telefon s tímhle světlem a v tuhle noční dobu prostě nemohl zachytit. Druhá mikina je šedá a má děsivě pubertální nápis, ale já prostě takhle čas od času ulítnu. Navíc, která holka není do někoho navždycky zamilovaná? :) Obě stály po 249,- kč.



Cestou z New Yorkeru jsem ale ve výloze Camaieu ještě zahlédla 30-50% slevy. Tyhle krásky mám za 199,- kč! :)



A teď už ke kosmetice. Všechny tři kousky jsem dostala a o to větší z nich mám radost.

Jako první je to šampon Garnier Ultra Doux Rozmarýn a Oliva. Je určen pro normální vlasy, je bez parabenů a silikonů a vážně parádně voní. Ze začátku jsem byla trochu skeptická, protože tyhle přírodní šampony mi nikdy neudělaly s vlasy to, co ty klasické - ale byla jsem vážně hodně mile překvapená. Šampon mi nechává vlasy prostě úplně akorát - ani suché, ani mastné - jsou krásně nadýchané a dokonce v nich i trochu zůstává ta krásná vůně. Jde o klasických 250 ml a navíc ho seženete okolo 60,- kč.






Jako další věc tu mám Hloubkové čištění Nivea Pure Effect All-in-1. Dá se použít právě jako hloubkové čištění (krouživé pohyby a opláchnout vlažnou vodou, vždyť to znáte :) ) nebo na 3-5 minut jako pleťová maska.

Tady už tak nadšená nejsem - i když pominu obsah parabenů. Netrpím moc na akné, ale přípravek mi kůži docela dráždí - rozhodně bych nevydržela ho na sobě nechat doporučených 3-5 minut jako masku. Vzhledem k obsahu zrníček ani není vhodný ke každodennímu používání, takže ho opravdu používám minimálně a to jen jako peeling. Taky se trošku hůř smývá. Na druhou stranu ale při použítí maximálně jednou týdně mi pleť nechává opravdu důkladně vyčištěnou. 150 ml seženete kolem 130,- kč.






A to nejlepší nakonec! Jde o krém ISIS SENSYLIA 24 hours a je opravdu bezkonkurenční. Po troše pátrání jsem zjistila, že tahle značka u nás není zatím moc známá - klidně mě ale opravte, jestli se pletu. Krém je bez parabenů a bez phenoxyethanolu a je vhodný i jako základ pod make-up s příjemně a nenásilně voní. Je ho sice jen 40 ml, ale na celý obličej ho stačí opravdu neuvěřitelně malé množství. Sama ho mám už minimálně půl roku a stále je ho skoro půlka - sice ho nepoužívám úplně každý den, ale minimálně 3-4x týdně určitě.

Je to asi zatím nejlepší krém, jaký jsem měla. Vždycky jsem s krémy mívala problém - mám spíše sušší pleť bez akné, ale když jsem si koupila hydratační krém, kůže se mi okamžitě zanesla, začala se lesknout a obvykle se vytvořilo i pár pupínků. U tohohle se mi to nestalo nikdy. Rychle se vstřebává a udrží kůži vážně dlouhou dobu krásně hebkou a hydratovanou. Hned jak budu mít nějaké peníze nazbyt, vyzkouším od téhle značky i další věci :)





Tak. Snad jsem Vás trochu inspirovala. Napište mi, co se Vám líbí a co ne a mějte se krásně !



P.S: Jinak po víkendu plánuju první fitness článek.. Konečně zase hubnu, formuju postavu a celkově se dostávám zpátky do hry :) 18 kilo dole, 5 nebo 6 ještě čeká :) Půjdete do toho se mnou?

Kay

Prostě štěstí.

19. října 2014 v 14:49 | Kay |  Whisper
Víte jak jsem se tady nedávno oháněla těma všema věcma, za který nebudu utrácet ? :D
No.. asi Vám nemusím ani říkat, že to nevyšlo. Snad hned třetí den potom jsme se s kamarádkou zastavily v Bakeshopu, aby si mohla ověřit, že moje recenze byla pravdivá. Daly jsme si dýňovou polévku, latté a mini mandlový croissan.. A byla to pohádka.. Já tak miluju (tohle) jídlo!



Celkově byl minulý týden hrozně krásnej. I když byl náročnej, připadala jsem si tak nějak jako ryba ve vodě. Díky rozhovoru s kamarádkama, který mě znají jen asi tak rok jsem si po dlouhý době zase vzpomněla na dobu, kdy jsem měla o dvacet kilo víc. Nikdy mě tak neviděly, jenom o tom slyšely z mýho vyprávění, takže jsem se jim chtěla pochlubit, jakej jsem byla kus :) A že mě vážně kus byl. No a díky tomu (a možná taky díky sluníčku) jsem konečně zase získala energii začít sportovat. Byla jsem už po druhé na Hot józe (píšu to dobře?) a bylo to skvělý - hrozně hrozně náročný - ale skvělý.





CO je ale nejdůležitější zpráva týdne je to, že jsem asi po 7 letech sehnala KNIHU ZTRACENÝCH VĚCÍ !! Jo, mám jí, mám jí, mám jí, mám jí ! A je jenom moje! Nikdy už jí nedám z ruky. A víte jak se mi to povedlo? Už asi půl roku sdílím na facebooku v bazaru knih stejnou zprávu - že moc ráda koupím tenhle poklad, jestli ho má někdo k dispozici. A ve středu večer jsem si po dlouhé době vzpomněla, že bych to mohla zase zkusit :) a ani ne minutu po sdílení mi napsala slečna, že jí má doma a nepotřebuje(-JakmůženěkdonepotřebovatKnihuZtracenýchVěcí?-) a že mi jí může předat klidně v Praze do konce týdne. Po pár minutách psaní si jsme navíc zjistily, že obě chodíme na stejnou školu. Ano, náhody se dějou, ale tohle?! Sedm let tu knihu nemůžu sehnat a pak se na internetovým bazaru objeví slečna, která mi jí nechá za dvě stovky (!!!!!!!) a ještě mi jí předá v mojí vlastní škole hned druhý den ? :)

SO HAPPY!




A kdyby se Vám zdálo, že vidíte dvakrát - ta dole je z knihovny, protože asi před měsícem jsem usoudila, že nemůžu čekat dalších 7 let, než ji seženu a musím si jí přečíst po třetí :D Takže teď v tuhle chvíli mám doma dvě Knihy Ztracených věcí.

Připadám si jako miliardář.


Taky jsem konečně začala zase psát. Ano, já píšu! A s kytarou už se taky lepším. Sehnala jsem brigádu. Konečně zas pokračuju na svým (našem) projektu a připadá mi, že všechno dává smysl, protože mám dost síly a dokážu to.
Tenhle týden bude hrozně náročnej, ale těším se na něj. Už si zase vzpomínám jaký to je - milovat výzvy. Jako kdybych to konečně byla zase já :)


Vděčnost je fakt ten nejvíc osvobozující a krásnej pocit. Miluju (svůj) život ! :)



Věci, co (ne)potřebuju :)

14. října 2014 v 23:39 | Kay |  Whisper




Dneska byl vážně skvělej den. Teda až na tu zimu/nezimu. Né vážně, kdo může mít rád podzim? Ráno je hrozný chladno, tak se člověk navlíkne do mikiny, bundy a šátku. V autobuse málem umře, protože v tom přetopeným horku se nedá dejchat. Cestou z autobusu na metro se zas musí navlíct a ve škole je pak zas děsný horko. Přes den se oteplí a mikina, kabát a šátek se dají tahat akorát tak v ruce jako dekorace. Nebaví mě to :D

Co mě ale baví, je nakupování. A protože to není zrovna jeden z mých lepších koníčků, rozhodla jsem se napsat tohle.

Normální lidi si totiž obvykle píšou seznamy věcí, které potřebují. Já jsem přišla na to, že nutně potřebuju akorát tak seznam věcí, který nepotřebuju. Doufám, že až to tu uvidím černý na bílým, pomůže mi to vytrvat. Takže mi držte palce!

A co si teda v příštím měsící NEKOUPÍM ? Páni, zní to depresivně i když to neříkám nahlas :D

BOTY - ne, dokonce ani ty nádherný a voňavý zlevněný krasavice, který na mě pomrkávají každý úterý na cestě ze školy
OBLEČENÍ - jediný co potřebuju, je outfit na pódium a čepice. Jinak ani ťuk!
KNÍŽKY - jo, bolí to, ale nedá se nic dělat. Touha dokoupit si všechny chybějící díly různých oblíbených sérií bude muset stranou, jinak ze mě bude švorcák s knihovnou plnou knih, o kterou ale ani nezavadím pohledem, protože budu trávit doma jenom noci :D
KOSMETIKA - makeup mám - dokonce snad dva. Pudr, rtěnky, řasenky, krémy, sprcháče, šampony.. Sakra proč že já vůbec do tý drogerie chodím?
DEKORACE DO BYTU - jasně, já si přece šetřím, tak proč se pořád nerozhlížet po nových květináčích, hezčích polštářcích nebo plechových krabičkách na čaj. Achjo, jak já ty blbý plechový krabičky miluju... :D
ŠPERKY - stejně je vždycky nakonec roztrhám, ztratím nebo prostě přestanu nosit. A je fuk, jestli je to stříbrnej náhrdelník s křišťálem, nebo levná bižuterie.
ČASOPISY - v nějakým záchvatu nostalgie jsem si asi před třemi týdny koupila dívčí časopis. Ještě jsem ho neotevřela :D
KAFE !!!!! - hrozný, hrozný, hrozný, hrozný, jak jsou ty dokonalý lattéčka všude tak děsně drahý ! :D


Pokud máte taky tenhle problém, možná by nebylo špatné zvážit založení vlastního seznamu věcí, které nepotřebujete. Já jsem si díky tomu vyklidila všechny skříně a ušetřila možná i tisícovku. A nebo mi můžete alespoň pomoct doplnit můj seznam - na čím víc věcí si vzpomenete, tím líp :D


P.S: Jestli bude do konce října ještě o trochu víc takhle krásných dní - jedna přednáška ráno - odpoledne proflákaný s kamarádkama a kafem v parku - jedna přednáška večer (ano, domýšlíte se správně, že na ty ,,mezipřednášky" jsme se vykašlaly (já vím, je to rebel! (jojo, ještě tam udělej jednu závorku, proč ne :D) ) ) tak možná budu i ty úterky mít ráda.

Nálada na sto procentech !!! :)



Podzimní nákupy a nový design :)

11. října 2014 v 13:05 | Kay |  Whisper
Jestli tu někdo z Vás už někdy byl, určitě jste zaznamenali nový design blogu.. :) Autorkou je úžasně kreativní, talentovaná a ochotná Terezka, jejíž blog najdete TADY. Nejenom, že tam sama má vážně parádní design, ale taky spoustu krásných outfitů, článků a receptů.

A co vlastně na design říkáte? Hodně jsme uvažovaly, co udělat s pozadím a to šedé dřevo nám nakonec připadá super.. Je to trošku neobvyklý, ale mě to docela baví :) A hlavně, miluju fialovou, takže jsem naprosto spokojená :)

A co je ještě novýho? Venku je zima, takže jsem vytáhla zimní oblečení a boty. A letos mi to vytahování ze skříní udělalo vážně radost, protože jsem si v lednu v pozimních výprodejích koupila dvoje krásný kozačky, který jsem ještě neměla na nohou.. A našla jsem navíc dvoje starý kozačky, kterým stačí jen malinká oprava podpatků a budou taky jako nový :) Takže paráda.

Od středy jsme navíc byli na výletě v Rumburku, kde jsem objevila úplně úžasný výprodej. Koupila jsem si malý batůžek, po kterém toužím už asi rok (290kč), dvě kabelky (dohromady 580kč), tepláky na cvičení (129kč), džíny(260 kč), rukavice(70 kč) a naprosto skvělou mikinu s ouškama(590 kč). Sice jsem tam nechala téměř dva tisíce, ale za 7 krásných věcí mi to připadá super, co myslíte? Určitě se časem s něčím pochlubím :)

Ve středu bych měla mít pohovor na novou brigádu, takže do Vánoc bych si snad mohla našetřit i na tu zrcadlovku. Držte mi palce! Těžko říct, jak to budu zvládat společně se školou a mou druhou prací, ale nedá se nic dělat. Nájem se taky sám nezaplatí, že jo :D

Tak. A teď jdu konečně začít s prací do školy, kterou musím odevzdat do zítřejší půlnoci. A pak se vrhnu na jednu z dvaceti dalších. Nakládají nám toho vážně hrozně moc, občas fakt uvažuju, jestli se to vůbec dá zvládnout.

A co vy, jak Vám jde škola ? Zvládáte i brigádu, práci, domácnost ? :)


Kay :)

BLOG JE V REKONSTRUKCI

10. října 2014 v 20:26 | Kay |  Whisper
Takže se nelekejte ! :)

Bakeshop v Kozí ulici

8. října 2014 v 2:13 | Kay |  Reviews
Ahoj ! :)

Tak jsem si plánovala doladit si design, napsat pár článků, nafotit pár receptů a prostě být aktivní a místo toho jsem aktivní akorát tak ve škole - a to jenom když se zrovna stihnu vyspat. Taky se Vám to stává, že po těch přéédlouhých prázdninách zapomenete, že ta škola vlastně nebyla až tak úplně jednoduchá?


No, mě se to každopádně stalo. Mám sice letos jen dva dny, ale vyvažuje to ta práce na doma, která se jednoduše nedá vecpat do jednoho kalendářního týdne. Takže teď sedím na přednášce a místo poslouchání píšu článek a místo vody piju hnusnej energetickej drink, kterej doufám zapůsobí alespoň jako placebo.

Zatímco ale profesor vykládá a já se snažím tvářit duchapřítomně, konečně si vzpomínám, o čem jsem Vám chtěla napsat! Rozhodla jsem se se s vámi podělit o první recenzi mého oblíbeného podniku. Na tohle místo si totiž vzpomenu pokaždé, když potřebuju zvednout náladu nebo když se naopak chci za něco odměnit.

Takže už dost zbytečných řečí, představuju Vám ten nejvíc super bakeshop v Praze, který se jmenuje...


Prostě jen Bakeshop.


Jo, nejsou moc originální :D







Říká se ale, že v jednoduchosti je krása - a to je tady asi jedno z hlavních hesel, které se jim rozhodně vyplácí. Najdete tu obyčejné pečivo jako chléb nebo dalamánky, různé druhy speciálního pečiva, tousty, croissany, muffiny, dortíky, koláče, moučníky, chlebíčky, saláty, pomazánky... a mnoho dalšího.

Osobně jsem toho ochutnala už spoustu, ale pro jednu věc se neustále vracím - a to je mandlový croissan. Vůbec nejsem na sladké a croissany mi nikdy v životě nechutnaly. Tenhle mi jednoho krásného dne přinesl jako snídani rodinný kamarád a od té doby jsem nikdy a nikde nic lepšího z této kategorie neochutnala. Opravdu, všechny ostatní croissany, co jsem kdy v životě viděla, cítila nebo ochutnala mi teď připadají jako týden staré, olezlé a politováníhodné rohlíky z tesca. Odjakživa miluju jídlo, ale teprve po ochutnání tohohle pokladu můžu říct, že vím, co je to ,,dokonalá chuť".

Můžete si tu dát i oběd, vše je formou obměňovaného bufetu - zmíním například jen krevetové špízy, bazalkové pesto s pečivem, thaiský špíz, jarní závitky, grilované lilky a cukety.. Z polévek musím vyzdvihnout především bezkonkurenční mrkvovou a karibskou dýňovou. Všechny suroviny, ze kterých se tu vaří jsou velmi kvalitní a naprosto čerstvé - a není to jenom reklamní slogan, je to na nich opravdu vidět a hlavně - chutnají tak.

Další a dneska asi poslední položkou, kterou musím vychválit až do nebe je zdejší káva. Přesněji řečeno je to Cafe Latté a je prostě perfektní. Takhle nějak si představuju nejlepší Latté na světě - Starbucks se může jít klidně klouzat.




Bohužel to všechno má i svou stinnou stránku - jak už asi tušíte, jsou to ceny. Pokud pocházíte z menšího města jako já, budou Vám zpočátku asi taky připadat skoro astronomické. Velkou polévku tu pořídíte za 110 kč, sendviče od 80 do 200 kč, 100 gramů špízu za 85 kč a třeba můj oblíbený mandlový croissan za 75 kč (v tomhle případě bych ale byla schopná zaplatit klidně víc :D). Co mi naopak připadá docela normální je cena kávy - za Latté utratíte rovných 80 kč, což mi za nejlepší kafe v Praze (a s pražskými cenami) připadá docela fér. Každopádně jak už jsem psala, sama sem chodím jenom za odměnu, i když bych tu nejraděj vysedávala každý den.



A jak to shrnout? Bakeshop v Kozí ulici je rozhodně přesně to místo, které by mělo mít nad vchodem 5 obrovských hvězdiček - a to se vším všudy. Za kvalitu se bohužel obvykle platí - a já si raději jednou za čas opravdu připlatím na tomhle ověřeném a příjemném místě, než abych stejnou cenu platila za třeba i o trochu větší množství jídla, které by ale rozhodně nedosahovalo takovéhle kvality. Ve spojení s příjemným prostředím Bakeshopu (vždy si tam připadám jako na dovolené v cizí zemi :) ) je to jednoduše jedno z mých nejoblíbenějších pražských míst.




Kay







První fotka je z jejich webovek, druhá je má vlastní. Opět se omlouvám za kvalitu, zrdcadlovka se stále nedostala z projektové fáze.

www. stránky : http://www.bakeshop.cz/

Kam dál